Tiberium ještě jednou a hned online

17.08.2013 08:51

Po všech těch hrách Goodgame studia jsem se rozhodl udělat zásadní změnu. Dlouho jsem netušil k jakému hernímu kousku se upnout, až pak náhle na mě vyskočila reklama na Tiberium alliances. A jelikož je to hra zasazená do mě blízkého alternativního světa, tak jsem neváhal se do této prohlížečové hry pustit. A to i přes to, že schytala dost negativních ohlasů od kritiků. Hned po vyplnění registrace jsem dostal do vínku jednu základnu, na níž jsem začal stavět první budovy. V tuto chvíli jsem ještě neměl ani páru, jak takovou základnu správně konstruovat, takže jsem si tam namíchal vše, co mi přišlo pod ruku. Hned po základně přišla na řadu i armáda. Ta je rozdělena na obranu a útok, přičemž ze začátku jsme dost limitování tím, co je k dispozici. A to nejen typem jednotek, ale i počtem. K otevření všech slotů je nejprve vylepšit velitelství a velitelství obrany. Když jsme u těch budov, tak další podstatnou stavbou je ještě obranný komplex. Ten rozhoduje, do jaké míry se naše obranné jednotky budou opravovat.

Ale to prozatím nemá smysl řešit, jelikož po vytvoření účtu dostáváme týdenní ochrannou lhůtu, kdy na nás nemohou ostatní hráči útočit. Naší snahou je tak povytáhnout útočné jednotky a s nimi začít rubat tábory a ležení Zapomenutých. Pokud je někomu toto pojmenování povědomé, tak se nemýlí. S touto rasou tiberiových mutantů jsme se již setkali v regulérních hrách CnC série. Teprve až v online podobě však dostali podstatnou úlohu úhlavního nepřítele. Je to právě nečekaný vzestup moci Zapomenutých, co donutilo jednotky GDI a Bratrstna nod spojit síly do aliancí ve snaze prokousat nehostinnou pustinou až do středu zóny, kde se nachází pevnost ukrývající Tacitus. Je tedy naprosto jedno, zda se rozhodnete hrát za Nod nebo GDI. Princip spočívá na sdružování hráčů v aliancích a bojů mezi nimi o nadvládu nad bonusovými objekty. Je tak v zájmu každého si hned od začátku najít nějakou tu alianci. Jen tak můžeme využívat výhod bonusů a ty jsou poměrně hodně znát.

Zatímco v počátku máme co dělat projít obranou Zapomenutých, tak ve chvíli, kdy se stejně silným útok posílíte i třeba jen o malé bonusy, tak je to setsakra znát. A to mluvíme jen o malých bonusech, co nemají s tím, co stojí za silnými aliancemi ani desetinovou hodnotu. Ale každý nějak začínal a velké aliance rozhodně nevezmou kdejakého nováčka. K tomu se je potřeba nějak postupně prokousat. A než se tak stane, bude potřeba vybojovat nejednu válku. Právě onen faktor bonusových staveb je poměrně účinným hnacím motorem se do válek pustit. Počty bonusů jsou omezené a každá aliance jich chce mít co nejvíce. Jen tak lze docílit až samotného středu, kde je již zmíněná pevnost. Ta je relativně silně chráněná, a pokud nemá aliance k dispozici maximální možný počet bonusů, nemá sebemenší šanci uspět. Tyto boje probíhají napříč celým světem, kde ještě funguje uzavírání spojenectví. Takže netrvalo dlouho a stál jsem uprostřed mezisvětové války, kde se vzájemně řezali dvě frakce aliancí. To ve svém důsledku stálo za rozpadem mé první aliance, čehož však nelituji. Nebýt toho, nedostal bych se do juniorky velké aliance.

Teprve tady se mi otevřel ucelený obraz o fungování této hry. Tiberium aliance je hodně osobitou hrou, v níž na diplomatických vztazích a zvažování každého kroku záleží víc, než v jakékoliv jiné hře, jenž jsem hrál. Množství možných variací je snad nekonečné. Ono i v rámci Nodu mohou být útoky značně rozdílné a to nemluvím o naprosto odlišných principech u jednotek GDI. Zatímco nod ve velkém vsází na osobní štíty, které jsou k nezaplacení, u GDI si musí vystačit s hrubou silou. O tom, jak dokážeme využít potenciál útočných jednotek, navíc rozhoduje samotné uspořádání základny. To jsem musel poměrně brzy kompletně přeskládat, jelikož pokud je na bojové základně něčeho nedostatek, je to energie. Bez té nemůžeme vylepšovat jednotky a bez dostatečně silných jednotek je nám zase zapovězeno dobytí pevnosti a získání odznáčku. Pokud by v tomto ohledu někdo hledal bližší informace, tak jednotlivé jednotky, budovy a bonusy včetně popisků jsou k dispozici na stránkách pojednávajících o tiberiové alianci. Za mě můžu jednoznačně doporučit. Je to takové důstojné rozloučení se sérií, jíž jsme tolik let proháněli na svých monitorech.