Prohlížečová Mafia nám může ukrátit čekání

Pokud se podíváme na herní portfolio Goodgame studia nezbývá nám nic jiného, než zaměřit svůj zrak na hru pojmenovanou Mafia. Již její pojmenování značně ukazuje, že nebudeme stát zrovna na té správné straně zákona. Do jisté míry se nabízí srovnání se stejnojmenným kouskem, s nímž jsme se na svých monitorech mohli setkat již dříve. S Tommym jsme prožili příjemné i špatné chvíle vedoucí k neodvratnému konci. A přesně tímto směrem míříme i mafii od Goodgame. Avšak hned na začátku je potřeba zdůraznit, že ani zdaleka nejde o hru podobného ražení jako zmíněný kousek, na jehož druhé pokračování tak netrpělivě čekáme. Tato prohlížečová hra je postavena na přijímání úkolů od kmotra, na jehož konci je potřeba ustát souboj s počítačovou postavou. Do toho čas od času zasáhne nějaká ta policejní jednotka, ale nějaká velká očekávání budou končit jen zklamáním. Jde o jednoduchou browserovou hru s jediným cílem pobavit bez větší náročnosti na čas.

O plnění úkolů jsem se již zmínil. To je však jen jednou částí hry. I když nutno podotknout, že do jisté míry zřejmě nejvyužívanější. Plněním těchto primitivních úkolů získáváme prostředky, za něž si můžeme následně kupovat různá vylepšení. Ty jsou v pozdější fázi hry naprostou nezbytností. Ono již při plnění úkolů velice rychle zjistíme, jak začíná přituhovat. Souboje jsou stále náročnější a přímo nás nutí zapracovat na vlastnostech postavy. Naše šance na přežití jsou definovány zdravím, sílou úderu a pořádnou dávkou štěstí. Mezi tyto vlastnosti rozdělujeme pořízené body. Ve chvíli, kdy už máme trochu přijatelnější dovednosti, se můžeme rozhodnou vymanit se stereotypu úkolů. Ač o říkám nerad, když hrajeme Mafii dost dlouho, tak se začnou zadání úkolu až nebezpečně často opakovat. To je drobná vada na kráse. Vývojáři očividně úkoly berou jen za nutné zlo určené právě k tomu vylepšování schopností postavy. Ta pravá zábava začíná až v okamžiku, kdy se rozhodneme plnit další příběhovou linku.

Ta se zaměřuje na získávání moci pro rodinu. Jak se dozvídáme, kmotr naši maličkost angažoval za účelem získat schopného pistolníka, co se nebude bát rýpnout do vosího hnízda. Městu v tuto chvíli vládne několik rodin, mezi nimiž panuje křehké příměří. V okamžiku, kdy se vydáme zkřížit cestu těmto rodinám, jsme na misi bez návratu. Cíl je v tomto ohledu prostý, ulovit všechny pobočníky a přes ně postupně prostřílet až k hlavě jejich rodiny. A jak tato story končí, není potřeba nijak komentovat. Konkurenčního kmotra nakonec najdou v nějaké zastrčené uličce s kulkou v hrudi. Jeho tragickým skonem připadá jeho území pod naší rodinu. A na nás čeká další štreka. Přeci jen ono těch rodin určených k eliminaci není nijak málo. A s každým dalším zlikvidovaným protivníkem razantně rostou nároky na vlastnosti postavy. Takže jsme zpět na začátku v kmotrově baru, kde přijímáme nějaký ten úkol, abychom posílili před další přestřelkou. Ona i tato linka dokáže jednoho solidně zabavit, ale popravdě nekončící posilování i tak nakonec začne nudit.

Z tohoto začarovaného kruhu poté vede jediná cesta, přidat se k nějaké reálné rodině. Goodgame Mafia je zkrátka primárně určená k bojům mezi jednotlivými hráči. Do nich se lze přidat prostým vstupem do rodiny. To sebou nese i nějaké ty výhody v podobě bonusů k vydělaným prostředkům. Je tak v zájmu každého kmotra si udržovat aktivní hráčskou základnu. Jen tak lze dosáhnout na již zmíněné bonusu. A ty jsou i hnacím motorem k bojům rodin o vliv a bohatství. Do jisté míry tu tak sehrává svou roli i diplomacie. Jen pokud dokážeme udržovat přátelské vztahy s těmi pravými, tak máme možnost se udržet vysoko v tabulce hodnocení. Mě osobně tato hra až tak moc nesedla, ale na druhou stranu znám dost lidí, co jsou s ní dost nadšení. Je tedy na vkusu každého, zda je práce pro mafii v této podobě tím pravým ořechovým. Na mým pohledu se dost podepisuje spíše upřednostňování strategických her.