Nostalgická vzpomínka na Super Maria

Při bližším pohledu na kousky Goodgame studia člověka zaujme trochu opomíjený kousek pojmenovaný Jump Jupiter. Ze všech her nabízených německými vývojáři mu je věnována nejmenší pozornost, což je na jednu stranu trochu škoda. U této hry totiž platí více než u jiné pojmenování oldschool. Svým stylem zkrátka zapadá do zlaté éry plošinových her, kdy hrál prim jistý italský instalatér. O Super Mariovi tu samozřejmě nemluvíme jen tak do větru. Když se přemůžeme k tomu, abychom si Jump Jupiter odzkoušeli, tak nám svým zpracováním Maria v nejednom připomene. Inspirace je patrná na každém kroku. Takže pokud se tu najdou tací, kdo s nadšením brávali své Nintendo, aby prožili Mariova dobrodružství, je pro ně projít nástrahami Jupiteru přímo povinností. Takže si pojďme trochu nastínit, o co tedy v této hře jde.

Úvodní animace nás zavádí do nepříliš příjemného okamžiku. Nečekaná porucha na systémech rakety zapříčinila její tvrdý pád na povrch Jupiteru. Naštěstí i přes hrozivě vypadající nehodu jsme vyvázli se zdravou kůží a můžeme začít sčítat ztráty. Ty jsou na raketě poměrně velké. Ovšem není důvod věšet hlavu, s trochou trpělivosti ji lze ještě opravit. Tedy za předpokladu, že se nám podaří zkompletovat všechny důležité součástky. Ty, jak ukazuje sken oblasti, jsou rozmetány po okolních měsících planety. Chtě nechtě musíme do skafandru a vydat se vstříc nechtěnému dobrodružství. A jak se ukazuje, překážek nás čeká mnohem vice, než by se na první pohled mohlo zdát. Jupiter ani náhodou není nehostinnou, neobydlenou pustinou. A místní tvorové nejsou s přítomnosti vetřelce dvakrát nadšeni. Udělají proto vše, co je v jejich silách, aby nám postup znepříjemnili. Ke slovu tak přijde celá řada kuriózních zbraní, s nimiž je můžeme zmrazit či omráčit. Samozřejmě, kdo nechce, nemusí je použít, mapami jde projít i bez jediného výstřelu.

Tyto zbraně však mají ve hře svůj jasný důvod. Oproti předloze je Jump Jupiter totiž navržen jakožto online hra se vším všudy. Přítomností dalších hráčů nevyjímaje. Máme tu tak možnost se setkávat s ostatními dobrodruhy, k nimž můžeme přistoupit sobě vlastním způsobem. Ony již zmíněné zbraně totiž můžeme použít i na ně. Takže pokud jsme zrovna vstali špatnou nohou z postele, tak nám tato hra nabízí možnost si trochu spravit náladu škodolibým záškodnictvím. A komu by ani to nestačilo, dostává příležitost změřit síly s obdobně naladěnými hráči v arénách. V těch se dotyční přetahují o nadvládu nad časomírou. Ten, kdo ji má pod kontrolou déle se bez debaty stává vítězem. V tomto ohledu tato hra nabízí vícero možností, jak upustit adrenalin. A je úplně jedno, zda se zaměříme na pokoření všech dostupných map či se budeme jen bezcílně potulovat a škodit na každém kroku. Fantazii se v tomto ohledu meze nekladou a je jen na hráči jakou cestu si zvolí.

Osobně mě trocha té nostalgie při skákání skrz roztodivné mapy bavila a nejednou mi zamotalo hlavu, když jsem se musel vracet, abych splnil potřebná kritéria. K otevření finálové mapy měsíce je totiž zapotřebí najít příslušný artefakt, který kolikrát je k mání až na x-té mapě dalšího měsíce. A až teprve poté se můžeme vrátit k dokončení finále toho předchozího. A pokud si někdo myslí, že tu jednu mapu prostě a jednoduše vynechá, tak se šeredně plete. Goodgame Jump Jupiter myslel i na tohle. K odemykání dalších map je zapotřebí aktivovat dostatek záchytných bodů. Jakmile je nemáme, nezbývá nic jiného, než se vrátit a tyto počty dorovnat. Pro novodobou generaci hráčů klasická skákačka zřejmě nebude tím pravým, ovšem pro starší pamětníky je to příjemné zavzpomínání na dobrodružství Maria, jemuž jsme po tolik let drželi palce a vedli ho za jeho vysněnou princeznou.