Majitelem kavárny snadno a rychle

   Po nějaké té odmlce, kdy jsem se plně věnoval hraní jisté strategie, jsem se rozhodl kouknout na zoubek dalšímu kousku z dílny Goodgame studia. Protentokrát jsem zvolil další z řady simů jehož zaměření je směřováno k provozování malé, zato útulné kavárničky. Nebo by se spíše mělo říci restaurace, i když název Café více koresponduje s kavárnou. Ale to by bylo polemizování o drobnostech, jimž bych se nerad věnoval. To hlavní je, do jaké míry se tato hra vymyká se standartu, s nímž jsme se mohli setkat již ve Fashionu, potažmo u Diska? Odpověď na tuto otázku není nijak složitá, i tato hra cílí na přesně stejnou hráčskou základnu. Tedy mladší pařany a do jisté míry by mohla oslovit i něžné pohlaví. Je to zkrátka takový ten budovatelský sim s nenáročným ovládáním i nároky na hráče. Ten se ujímá právě otevřené restaurace. K dispozici tak máme několik stolů se židlemi a trojici sporáků. Nijak košatý není ani náš výběr pokrmů.

Několik jednoduchých receptů však k rozjezdu bohatě stačí. Ono v tuto chvíli spekulovat na něco složitějšího by bylo jen mrhání časem. Naším jediným cílem je totiž obsloužit co nejvíce strávníků. Tomu také uzpůsobujeme vnitřní uspořádání. Jak sami po chvíli hraní poznáte, tak je úplně jedno kolik máte u stolu židlí, stejně si k němu sedne jediný host. Na tom je také potřeba stavět. Zkrátka dát stoly ke stěně a ke každému po jedné židli. Tím získáme spoustu volného místa, kam můžeme usadit strávníky. A každý spokojený návštěvník nás za odměnu odmění nějakým tím bodem oblíbenosti. A čím více jich máme, tím větší davy projevují zájem se najíst právě u nás. To je v začátku jedinou správnou cestou, tlačit to na kvantitu a pokusit se tak vydělat co nejvíce prostředků, co budeme moci později použít na zútulnění svého podniku. Přeci jen, jak je u Goodgame her zvykem, obsahují i druhý ukazatel luxusu.

Avšak než udeme moci vyrazit do boje s touto součástí hry, je zapotřebí nejprve posbírat dost zkušeností k otevření dalších receptů. Ty nám dovolí více spekulovat a v ideálním případě přitáhnout další návštěvníky. Na to je samozřejmě potřeba reagovat najmutím dalšího číšníka. Ono totiž netrvá ani příliš dlouho, kdy jeden přestává stíhat obsluhovat všechny ty stoly. A není nic horšího, než když se naštvaný zákazník zvedne po hodině čekání. To potom letí oblíbenost razantně dolů. Naštěstí ve hře to nehraje až tak velkou roli jako v reálném životě. Tam povětšinou nemáme příliš prostoru pro chyby. V Goodgame Café je to přesně naopak. Když se nám podaří přijít o oblíbenost a tedy i návštěvnost lze využít drobné berličky k jejímu navýšení. Touto berličkou je myšlen nápojový automat. Nic nedokáže nakopnout oblíbenost tak jako nechat nějakého žíznivého človíčka si napustit oblíbený nápoj. Jediným neduhem tak zůstává nutnost provoz tohoto automatu dotovat. Ale když se to udělá správně, tak na tom jen vyděláme.

Suma sumárum po nějaké době hraní jsem došel k názoru, že pro takové občasné zabavení to není až tak nejhorší hra. Ovšem jak již padlo na samém počátku je spíše určena pro trochu jinou cílovku, než jsem já. Pokud bych měl nějak seřadit kvality obdobně laděného Disco a Fashion, tak bych Café zařadil někam doprostřed. Stále platí, že provozování nočního klubu mi přišlo nejzábavnější, ale ani Café si nevedlo špatně. Na rozdíl od módní branže, jíž bych opravdu nedoporučoval ani pro to odzkoušení. To samozřejmě v případě Café neplatí a pokud je tohle váš šálek kávy, není důvod si ji nevyzkoušet. Dá se hrát obstojně naprosto zdarma a díky otevřenosti světa můžeme být v neustálém kontaktu s přáteli. Ať s těmi, co se rozhodli začít hrát s námi nebo s těmi, s nimiž se během hraní seznámíme. A mezi přáteli celkem obstojně funguje zasílání dárků, které jsou celkem vítanou oporou při postupu kupředu. Ono nějaké to exotické koření či zajímavá dekorace nikdy nepřijde vniveč.